Ehm...

Těmito slovy začíná nejnovější počin proslulého herního studia Squaresoft ze světa Final Fantasy VII – famózní, proslulé hry, o které se říká že díky 8 milionům prodaných kopií "udělala Playstation" a která si získala davy nadšených fanoušků po celém světě, autora tohoto článku v to počítaje. Ano, i já jsem podlehl kouzlu prapodivných, z kostiček poskládaných postaviček a svého času s nimi strávil dobře přes dvě stovky hodin (zpropadený časovač v hlavním menu nikoho nenechal na pochybách, jak dlouho už před blikající obrazovkou proseděl) a přitom nikdy nelitoval ani jediné z nich. Taková to byla hra.

A teď nám všem dává Squaresoft příležitost k návratu ve svém novém, počítačově generovaném filmu Final Fantasy: Advent Children. Square to přitom k filmařině táhne už dlouho: Nehledě na renderované filmečky v hrách z jejich dílny, které by už jistě vydaly na několik DVD, tu máme odvážný počin z roku 2001 – Final Fantasy: Spirits Within. Technicky brilantní dílko, které však při svém celosvětovém uvedení v kinech hanebně propadlo a stáhlo s sebou do bankrotu i jednu z divizí mateřské firmy, studio Square Pictures. Square však neztrácí důvěru v režisérské schopnosti svých tvůrců a tak nyní, o 4 roky později, se na scénu vrací s osvědčeným námětem, osvědčenými postavami a méně ambiciózním (a mnohem méně nákladným) plánem vydat plně CG film v DVD releasu.

Nuže, ten čas konečně nadešel a 14. září (ve skutečnosti o pár dní dříve, díky nelegálně vynesené kopii) se postavy z FFVII vrací v plné parádě, kterou jim současná počítačová technika může propůjčit. Film už od samého začátku nenechá nikoho na pochybách, pro jakého diváka je určen. Hned první scéna je přímým odkazem na finální záběry původní hry a nezasvěcený divák bude jen těžko hádat, o co tam proboha režisérovi jde. A bude hůř... Během několika úvodních minut je sice v pár větách prezentován jakýsi "stručný úvod" do předešlého děje, ale nedělám si sebemenší iluze o tom, že by z něj nováček cokoliv pochopil. Však ještě aby, vždyť jak dlouho trvalo nám, než jsme pochopili celý ten propletenec s nálepkou "Final Fantasy VII"?! Alespoň já osobně, když někdy nemůžu usnout, snažím si v duchu rekapitulovat základní dějové zvraty v téhle herní klasice a obvykle usínám někde v polovině prvního disku.

Po této chabé rekapitulaci se tedy film konečně rozjíždí. Potkáváme Clouda na zatraceně velké motorce, a než byste řekli švec, pustí se do něj banda zloduchů na podobných vysokolitrážních obludách. Následuje dechberoucí honička s několika úžasnými momenty. Střih. Tifa (sluší jí to!) a malá Marlen spolu hovoří v kostele. Čekají na Clouda. Místo něj přichází zloduch. Následuje efektní souboj s několika úžasnými momenty. Střih...

Nu ano, je to tak: Final Fantasy: Advent Children tvoří z dobrých osmdesáti procent výborně zpracované souboje s báječnou choreografií. Zbytek zabere cameo postav ze staré party a pár zajímavých dialogů – těch je však příliš málo na to, aby posouvaly děj, na který už beztak nezbylo místo. A tedy není divu, že když je ke konci filmu zbývajících pěti minutách vyřešit těch pár prdobojováno, všichni důležitější záporáci dostali za ucho a bylo by potřeba ve zbývajících 5 min vyřešit těch pár problémů, o které koneckonců od začátku šlo, použijí scénáristi variantu staletími osvědčené dramatické zkratky.

Takže je celkový výsledek spíše zklamáním? V určitém ohledu ano. Fanoušci původní hry, kteří doufali v pokračování, hodné svého herního předchůdce, budou nejspíš rozčarováni; naproti tomu divák FFVII dříve nedotčený prakticky nemá šanci pochytit, kdo s kým proti komu a hlavně proč. Je celkem zřejmé, proč Square s tímto titulem zamířil přímo na DVD trh - uvedení do kin pro širokou veřejnost by muselo nevyhnutelně skončit katastrofou.

Na druhou stranu – a teď se obracím k těm mnoha z vás, kteří jste měli to štěstí Final Fantasy VII hrát – ruku na srdce, co víc nám ještě mohli dát? Šmankote, vždyť to na plátně je opravdová, živá Tifa a opravdový Cloud, přesně tak, jak jsme si je představovali za všemi těmi krychličkami a jehlánky, ze kterých byli v původní hře poskládaní. Dozvíte se, kde vlastně Cloud celou dobu tahal svůj úctyhodný arzenál mečů a jak se vlastně zachází s Materiemi. A hlavně se moc pěkně nostalgicky zasníte...